Hasičský fotbalový turnaj

V sobotu 11. 12. 2010 jsme se zúčastnili fotbalového turnaje hasičů. Celá akce se konala ve sportovním centru Želva v Dubňanech. Vítězství z loňského roku obhajovali kluci z Petrova.

Na 5. ročník turnaje jsme vyráželi po roční neúčasti již v 8 hodin ráno. Zdravá nervozita kolovala snad ve všech našich hráčích. Tým jsme vyztužili o dva borce z SDH Vřesovic, Michala Skalku a Davida Šňupíka. Za náš sbor pak jeli reprezentovat Martin a Josef Bábíčkovi, Josef Čada, Václav Valenta, Roman Hering, Petr Zimáček a jedna fanynka Terka Bábíčková. Celý turnaj zahajoval právě náš první zápas proti Rohatci. Ve skupině jsme měli ještě Ratíškovice, Svatobořice a Vlkoš. Druhou skupinu tvořili hasiči z Mistřína, Petrova, Dubňan, Hrubé Vrbky a Vacenovic. Zápasy se hrály 1 x 14 minut.

Sněhová nadílka nám lehce opozdila příjezd do Dubňan. Nemeškali jsme, utíkali se rychle převléct a rozcvičit. Ještě před úvodním hvizdem jsme dostali od pořadatelů lahvinku vína. Jelikož se jednalo o první zápas a většina z nás byla ještě nerozehraná, odvíjel se podle toho i průběh utkání. Měli jsme spoustu nepřesných přihrávek a na cílenou branku jsme potřebovali snad tucet šancí. Rohatec však nebyl příliš nebezpečným týmem v útoku. První zápas jsme vyhráli 3:1. Po zápase z nás opadla zdravá nervozita.

Našim dalším soupeřem byl Vlkoš. V zápase jsme měli několik vyložených šancí, ale nedokázali jsme žádnou využít. Také soupeř nevyužil ani jeden protiútok a tak jsme se rozcházeli s bezbrankovou remízou.

O poznání těžší zápas jsme svedli se Svatobořicemi. Vyrovnaný zápas na obou stranách byl rozhodnut v posledních vteřinkách. Prakticky několik sekund před sirénou vstřelil R. Hering vítězný gól a my jsme vyhráli v poměru 1:0.

Jako poslední ve skupině nás čekal tým z Ratíškovic. V zápase jsme se pokaždé ujímali vedení, ale soupeř dokázal vždy srovnat krok. Zápas nakonec skončil remízou 2:2 a my postoupili do čtvrťfinále z prvního místa. Poslední nepostupové místo v tabulce obsadili kluci z Rohatce.

Našim soupeřem ve vyřazovacím zápase  - čtvrťfinále byli kluci z Hrubé Vrbky. V zápase o všechno jsme nechali na hřišti snad i duši a vydřeli postupovou výhru v poměru 2:0. Byl to vyhecovaný a tvrdý zápas, ale my byli lepší a zaslouženě postoupili do boje nejtěžšího.

V semifinále nás čekal jeden z nejtěžších soupeřů. Proti nám stál loňský vítěz, Petrov. Do zápasu jsme šli s úplně jinou taktikou. Oproti dosavadnímu průběhu jsme zvolili strategii pouze jednoho útočníka a 3 obránců. Začátek zápasu nám vyšel na výbornou. Již v 3 sekundě jsme vedli po gólu Martina Bábíčka 1:0. To však soupeře trochu srazilo a mohlo být pro něj ještě hůře, kdyby Josef Čada trefil odkrytou bránu. Bohužel z protiútoku soupeř vyrovnal a vše se začínalo od nuly. Další průběh zápasu byl z naší strany velmi opatrný. Ani soupeř příliš neotevřel obranu a proto zápas došel až na penalty. V penaltové přestřelce jsme byli šťastnějšími a postoupili tak do finále.

Ještě před samotným finálem jsme se podívali na penalty v podání Ratíškovic a Petrova o 3. místo. Úspěšnější byli loňští vítězové, tedy kluci z Petrova.  Kluci z Ratíškovic brali bramborové umístění.

Ve finále se proti nám postavili kluci z Mistřína. Jejich tábor byl oproti naší jedné fanynce mohutnější. Dubňanskou halou tak bylo slyšet pouze povzbuzování jednoho týmu, Mistřína. To nám příliš nevadilo a hráli jsme si svou hru. Obránci si natěsno hlídali své útočníky a nenechali je tak nebezpečně zakončovat. Menší či větší šance byly na obou stranách, ale ani jedna nebyla využita. Zápas dospěl i do 5 minutového prodloužení, ale bezúspěšně. Finále stejně jako zápas o třetí místo rozhodovaly penalty. Na obou stranách se šlo po třech hráčích. Rozhodující vítěznou penaltu proměnil Roman Hering.

Velká pochvala však patří gólmanovi Vaškovi Valentovi, který si počínal parádně. Několikrát náš tým podržel a v penaltových soubojích vygumoval nejednoho soupeře.

Celý turnaj jsme zahájili a také zakončili. Vítězství jsme zde vykopali poprvé v historii a proto si jej velmi ceníme. Naše parta hrála obětavě a jako team se správným srdcem. Důmyslně promyšlené taktiky tak pohřbily naděje všem soupeřům. Slabinou tak jako v každém roce je nasazování fotbalistů v některých nejmenovaných sborech. My jsme se však nezalekli a i takové soupeře dokázali porazit. Samotného by mě zajímalo, jak by si počínali tito „turnajoví hasiči“ při požárním sportu či hasičském povolání? Tento fakt však náš sbor neovlivní, to je věcí pořadatele. Nás může těšit fakt, že jako „nefotbalový“ sbor jsme v celém turnaji ani jednou neprohráli a došli až na samotný vrchol.

Jožka Čada